Studenti a jejich aktivity – proměny v období 100 let. Podoba, struktura a zaměření studentských aktivit (obsah „studentského života“, veřejné působení studentů).
Kdo byli lidé, kteří studovali za první republiky, kdo po válce, kdo po roce 89, kdo studuje dnes? Jaké všechny talenty, schopnosti, kompetence… mohou vysoké školy rozvíjet? Proč dnes vlastně lidé studují a co od studia očekávají? Jaké nejrůznější důvody a motivace přivádějí mladé, ale i starší lidi k vysokoškolskému studiu? Co vše jim vysoká škola může dát? Co jim dát nemůže? Do jaké míry je možné diverzifikovat studium pro nejrůznější studenty a jakými způsoby je možné to dělat? Jak se vyvíjí postavení a motivace studentů? Nakolik jsou studenti motivováni k tomu, aby byli aktivními tvořivými členy akademické obce a společnosti obecně? Nebo jsou často spíše klienty či dokonce spotřebiteli? Nakolik studenti mají možnost stávat se členy fungujících tvořících aktivních týmů, nakolik se mohou při studiu i každodenním životě učit týmové spolupráci a nakolik jsou jedinci ztracenými v davu? Jaké studenty chce společnost mít a proč? A vytváří podmínky pro to, aby studenti takoví byli, nebo jim spíše brání?
Vystupující:
Mgr. Kateřina Cidlinská, Česká asociace doktorandů, Mgr. Lukáš Dvořáček, Česká asociace doktorandů, doc. Ing. Jan Řezníček, CSc., České vysoké učení technické v Praze, Bc. Magdalena Voldřichová, Mgr. Matouš Veselský, student, Univerzita Karlova, Mgr. Michal Zima, předseda Studentské komory Rady vysokých škol
Shrnutí workshopu „Studenti a jejich aktivity“
Workshop byl zahájen prezentacemi příspěvků, které ilustrovaly různé typy akti
vit studentů. Prezentace poskytly vhled jak na spíše neformální studentský spolek založený na jedné fakultě (Fakulta humanitních studií UK), tak na spolek vzniklý na základě silného společného tématu v jedné oblasti studia (doktorandi a jejich situace), i na sdružení s cílem reprezentovat všechny studenty v rámci zastřešující oficiální organizace – Studentská komora Rady vysokých škol. Poslední pohled na studentské aktivity a jejich podporu zprostředkoval učitel/představitel technické fakulty. Diferencujícími perspektivami všech příspěvků bylo jednak oborové zaměření (humanitní a technické); dále role v systému (studenti i učitelé/reprezentanti fakult respektive kateder); a částečně i generační vidění nebo lépe odlišná délka zkušeností ve vysokoškolském sektoru.
Hlavní část diskuse se týkala aktivity či pasivity studentů, kteří v současné době studují. Obě krajnosti se do jisté míry (i když ne zcela) odvíjejí od obecné motivace studentů ke studiu, ta je samozřejmě velmi různorodá.[1] Přestože vstupní motivace ke studiu nemusí být u mnoha z nich silná, je i zodpovědností vysoké školy/fakulty ji podporovat a najít takové nástroje v podobě způsobů učení, organizace studia, které potenciálně vedou k jejímu zvýšení. Kromě toho motivace ke studiu či k předmětu studia může být sama o sobě silná, ale motivace aktivně se veřejně angažovat třeba prostřednictvím participace ve spolku/sdružení nebo i na úrovni akademického senátu, je vlastně odlišná záležitost. Ale i ona má proměnlivou podstatu, a to znamená, že i s ní se dá dále pracovat: vnitřně, což souvisí s osobním vývojem daného člověka, tak zvenku, tj. výchovou k aktivní veřejné participaci.
Otázka kolem tohoto typu motivace se promítla i do reflexe představitelů spolků: do značné míry je problém nalézat a oslovovat studenty, kteří budou pokračovat v dané činnosti až současní představitelé spolků odejdou, protože dokončují svá studia. Ochota či neochota převzít zodpovědnost za tento typ činnosti je u potenciálních nástupců klíčová, ale jen malá část studentů je k tomu ochotná.
Průřezovými pojmy, kolem kterých celý workshop probíhal, byly motivace a zodpovědnost. Obojí má minimálně dvojí rozměr. První je individuální, to znamená to, jak je motivován jedinec (za co a komu je odpovědný). Ale druhým je motivace a zodpovědnost institucionální, kdy vysoká škola a různé její úrovně, mohou a asi i mají svým působením ovlivňovat někdy hodně rozostřené počáteční motivace studentů. Tato úvaha se přitom do určité míry prolíná i s výsledky workshopu „Role vysoké školy“, v níž byla zdůrazněna i „výchovná“ role.
[1] A pravděpodobně souvisí i s masifikací vysokoškolského studia..
Abstrakty
STUDENTSKÁ KOMORA RADY VYSOKÝCH ŠKOL
Michal Zima
Studentská komora Rady vysokých škol (SK RVŠ) je národní reprezentací všech studentů v České republice. Hájí jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy, a o rozvoj akademické samosprávy. V minulosti stála SK RVŠ za úspěchy zavedení ubytovacího stipendia, při vyjednávání nad novelou Zákona o vysokých školách, problematiky doktorského studia, změnu názvu státního svátku 17. listopadu a mnoha kauz, v rámci kterých docházelo k omezováním práv studentů.
REFLEXE, TRENDY, VÝCHODISKA. STUDENTSKÝ ŽIVOT NA FHS UK
Magdalena Voldřichová, Matouš Veselský
Studentské aktivity nebo studentský život, jak se dnes často říká, tvoří jeden ze základních prvků univerzity. Vzpomeneme-li na nedávnou minulost, byli to často právě studenti, kteří stáli v popředí velkých společenských změn. Studentské aktivity tak vždy měly výrazný společenský přesah. Avšak jak je tomu dnes? Jak studenti tráví svůj volný čas mezi přednáškami? Jakým způsobem se podílejí na tvorbě výše zmíněného studentského života?
Příspěvek se bude věnovat pětileté reflexi fungování studentského spolku Studenti FHS UK, z.s. V příspěvku budeme diskutovat, jaké akce spolek pořádal, které z nich lze považovat za úspěšné či nikoliv, které z pořádaných akcí „táhly“ a které zůstávaly mimo zájem. Věnovat se budeme i samotnému fungování uvnitř spolku. Důraz tak bude kladen na reflexi posledních pěti let studentských aktivit. Hlavním cílem tohoto příspěvku bude alespoň v obrysech naznačit jistý trend, který charakterizuje současný studentský život.
V příspěvku vystoupí Bc. Magdaléna Voldřichová, která čtyři roky působí jako předsedkyně spolku Studenti FHS UK, z.s., přičemž ve spolku samotném se pohybuje již od roku 2013, a Mgr. Matouš Veselský, který rok působil jako šéfredaktor studentského časopisu Humr a dva roky vedl filmový klub. Ve spolku se pohybuje od roku 2014.
MINULOST A BUDOUCNOST DOKTORSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Kateřina Cidlinská, Lukáš Dvořáček, Česká asociace doktorandek a doktorandů (ČAD)
Od roku 1999 je česká republika součástí Boloňského procesu, který má za cíl zvýšit dostupnost, přitažlivost a kvalitu vysokoškolského vzdělávání v Evropě. Jedním z dílčích cílů je zavedení srovnatelných vysokoškolských titulů napříč jednotlivými zeměmi, které rozděluje standardní studium do dvou cyklů, bakalářského a magisterského. Zvláštní postavení má tzv. třetí cyklus, tedy doktorský stupeň vysokoškolského vzdělávání. Do Boloňského procesu byl připojen až o několik let později, především s ohledem na vzrůstající důležitost výzkumu a vývoje, a tudíž zvýšenou potřebu vzdělávání ve výzkumných dovednostech. Realizace reforem spojených s Boloňským procesem v jednotlivých státech probíhala a probíhá různým tempem, což je dáno i historickými odlišnostmi.
Doktorát v Československu byl do r. 1953 vnímán hlavně jako akademický titul, důležité bylo složení rigorózních zkoušek. Vědeckým garantem byl profesor, což byl titul vědecko-pedagogický. Poté byl výzkum z vysokých škol přesunut na Akademii věd. Vědeckým titulem se tak stal kandidát věd (CSc.). „Výzkumné školení zahrnovalo jistý druh zaměstnání na výzkumném ústavu AV ČR. Obsah této formy vědeckého školení byl prakticky totožný s doktorským vzděláním jinde, vč. obhajoby disertační práce.“ (Technopolis 2011 ). Od roku 1990 mohou univerzity opět poskytovat doktorské vzdělání, zpočátku se jednalo opět především o tituly „akademického“ typu (titul Dr.). Vedle toho do přelomu tisíciletí AV ČR udělovala stále vědecké tituly CSc. Takto nastavený „duální systém doktorátů“ (vědeckých vs akademických) trval právě do připojení se k Boloňskému procesu, kdy veškerá odpovědnost za udělování doktorátů přešla na vysoké školy. Převážilo tak vnímání doktorátu jako akademického titulu, včetně opory ve vysokoškolském zákoně a s tím spojeným studentským statusem doktorandů.
Jako Česká asociace doktorandek a doktorandů se domníváme, že od té doby nebyla systému doktorátů v ČR věnována náležitá pozornost, která by odpovídala požadavkům a vytyčeným cílům Boloňského procesu (především Bergenské komuniké z r. 2005 a tzv. Salzburské principy 2005, 2010, 2016). To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli asociaci založit. Chtěli jsme rozpoutat diskusi o podobě a směřování doktorského vzdělávání v ČR. Toto se nám částečně podařilo. Doktorské vzdělávání začalo být po dlouhé době tématem politických diskusí. Nyní je třeba, aby relevantní aktéři, zejména vysoké školy a MŠMT, přistoupili ke konkrétním krokům a začali měnit podobu doktorského vzdělávání v ČR tak, aby čeští doktorandi měli možnost maximálně rozvíjet svůj potenciál a být konkurenceschopní na poli mezinárodní vědy, výzkumu a vývoje.
Česká asociace doktorandů a doktorandek, z. s. (ČAD) je zapsaný spolek, který sdružuje studenty a studentky v doktorském studiu v České republice na dobrovolném základě. Cílem spolku je zlepšovat kvalitu a podmínky doktorského studia v ČR, vytvořit prostor pro sdílení zkušeností studujících napříč obory i v rámci jednotlivých disciplín a zvyšovat jejich informovanost. www.doktrandivcr.cz
Diskuzní příspěvky
KDO JSOU DNEŠNÍ STUDENTI (A CO POTŘEBUJÍ)
Jana Korečková
Pro uvažování, co vysoká škola dnešním studentům může dát a co je možné pro ně dělat tak, aby jejich vzdělávání umožnilo jim, lidem kolem nich a potenciálně celé společnosti kvalitní celoživotní vzdělávání, rovnovážný rozvoj a harmonický život, je třeba nejprve dobře poznat, kdo dnešní studenti jsou, jaká je jejich situace, postavení, jejich přání, cíle a motivace, jaké skrývají talenty a jaký dosud neprojevený potenciál je u nich možné rozvíjet; a také, jaké překážky jim naopak v optimálním rozvoji brání. To je velmi komplexní úkol, zde si dovolíme jako motivaci pro další uvažování připomenout jen několik čísel z výsledků šetření Eurostudent VI[1].
Většina studentů je s výběrem studia spokojená a nejdůležitějším kritériem je zájem o obor, své šance na pracovním trhu vidí optimisticky
Tři čtvrtiny studentů souhlasí s tím, že škola, kterou právě studují, byla jejich první volbou (pro 46 % rozhodně první volba, pro 31,5 % spíše první volba) a nejdůležitějším kritériem výběru byl pro výraznou většinu z nich zájem o obor (tento aspekt hrál velmi důležitou roli v 69,8 % případů a spíše důležitou ve 23,6 % případů) a 71,3 % studentů by šlo znovu studovat stejnou školu. Téměř dvě třetiny studentů vidí své šance na trhu práce optimisticky (29,5 % velmi dobře, 35,9 % dobře), přičemž muži jsou v odhadu svého pracovního uplatnění znatelně sebevědomější než ženy.
Nedostatek informací a nízká motivace u některých studentů
Nicméně téměř čtvrtina (24,8 %) dnešních vysokoškolských studentů už má za sebou neúspěšně ukončené studium a téměř polovina z nich se domnívá, že kdyby měli více informací o náplni a podobě studijního oboru, v němž neuspěli, ani by se na něj nepřihlásili (24,9 % zcela souhlasí a 23,2 % spíše souhlasí) [2]. Téměř desetina (9,4 %) studentů přestala na dobu nejméně jednoho roku studovat (přerušila studium nebo měla ve studiu delší než roční přestávku), u 44,3 % z nich a u mužů dokonce u 52,5 % z nich byl významným důvodem nedostatek motivace.
Pozornost věnovaná studiu není exkluzivní, většina studentů pracuje, mnozí pracovat musí
Významná část studentů je ekonomicky aktivních: pokud budeme hovořit jen o studentech v prezenční formě studia, jsou to dvě třetiny studentů, 39,3 % z nich má pravidelný výdělek, 26,9 % si pak vydělává příležitostně, téměř dvě třetiny z nich pracují kvůli financování svého živobytí (40,2 % studentů zcela souhlasí a 23,5 % spíše souhlasí) [3], více než čtvrtina by si bez práce nemohla dovolit studovat (17 % zcela souhlasí a 8,3 % spíše souhlasí) [4]. Zároveň 4 % z nich, ale plných 25,8 % z těch, kdo uvádějí, že sociální postavení jejich rodičů je výrazně podprůměrné, udává velmi vážné finanční problémy. Téměř dvě třetiny studentů v prezenční formě studia pracují z důvodu získání zkušeností (39,3 % zcela souhlasí a 24,7 % spíše souhlasí). U studentů v kombinované formě studia je ekonomicky aktivních 93,2 % studentů.
Dvě třetiny studentů nemají zájem o zahraniční studijní pobyt, ačkoli jejich jazyková vybavenost není špatná
Pouhých 8,2 % studentů má zkušenost se studijním pobytem na zahraniční vysoké škole, dalších 26,5 % studentů má zahraniční studijní pobyt v plánu a 65,3 % studentů o zahraniční studijní pobyt zájem nemá. Nejčastější překážkou zahraničního studijního pobytu je odloučení od partnera, dětí a přátel, druhou nejčastější překážkou jeho finanční náročnost. Studenti, kteří vycestují, studují nejčastěji v Německu (13,8 %), Francii (8,8 %) a ve Spojeném království (7,5 %).
Jazyková vybavenost velké části studentů by přitom mohla být dobrým základem pro jejich zahraniční působení a lze s úspěchem předpokládat, že zahraniční studijní pobyt by ji jen zlepšil. Více než čtyři pětiny studentů subjektivně hodnotí své jazykové kompetence v angličtině velmi pozitivně (u studentů veřejných vysokých škol 38,6 % velmi dobře a 44,8 % dobře, u studentů soukromých škol o trochu hůře). Více než polovina studentů veřejných vysokých škol (51,2 %) pak velmi dobře nebo dobře hodnotí své jazykové znalosti dvou cizích jazyků, 18,8 % tří cizích jazyků a 1,9 % studentů veřejných vysokých škol považuje za dobrou nebo velmi dobrou svou znalost čtyř nebo více cizích jazyků. U soukromých škol nejsou čísla příliš odlišná, ale své jazykové znalosti tří nebo čtyř a více jazyků hodnotí pozitivně o něco více studentů.
Více než sedmina studentů je zdravotně znevýhodněných
15 % studentů uvedlo, že se potýkají s nějakým zdravotním znevýhodněním. Nejvíce z nich, 34,2 %, trpí psychickými problémy a právě tito studenti se cítí nejvážněji ohroženi z hlediska dopadu svého znevýhodnění na studium. Druhým nejčastějším problémem jsou poruchy učení, kterými trpí 28,1 % studentů se zdravotním znevýhodněním. Další studenti se potýkají s fyzickými chronickými bolestmi, senzorickými, pohybovými a jinými dlouhotrvajícími problémy. Velká část studentů se zdravotním znevýhodněním (tj. 60,2 % z těch, co studují na veřejných vysokých školách a 45,1 % ze soukromých vysokých škol) uvádí, že žádnou zvláštní podporu nepotřebuje nebo nechce. Z těch, kteří podporu potřebují, ale nezanedbatelná část hodnotí poskytnutou podporu negativně (6,7 % znevýhodněných studentů veřejných škol jako spíše nedostatečnou a 7,3 % studentů veřejných škol jako zcela nedostatečnou) [5]; u soukromých škol je spokojenost s poskytnutou podporou znatelně lepší.
Jen z tohoto stručného připomenutí několika údajů je vidět, že k přemýšlení o studentech a jejich potřebách je toho mnoho, od lepšího informování v době, kdy si vybírají, co budou studovat, přes finanční podporu až po speciální podporu v případě různých potíží a znevýhodnění.
[1] Jakub Fischer, Kristýna Vltavská a kol. EUROSTUDENT VI, Základní výsledky šetření postojů a životních podmínek studentů vysokých škol v České republice. Praha. Říjen 2016
[2] Stupnice 1 – 5, kde 1 = zcela souhlasím a 5 = zcela nesouhlasím
[3] dtto
[4] dtto
[5] Stupnice 1 – 5, kde 1 = zcela dostatečná a 5 = zcela nedostatečná
